Psychika v poporodním období
Po porodu se sen stává skutečností. Někdy se představy ženy z období těhotenství vyplní, někdy je realitou 24hodinového kontaktu s dítětem a péčí o něj zaskočená. Ocitá se v nové roli matky na plný úvazek, v úplně nové životní roli i etapě. Mění se téměř vše. Tato doba velkých změn je provázena také dramatickou hormonální změnou a často velkou fyzickou vyčerpaností. Opravdu jde o jedno z nejnáročnějších období života ženy.
Jak se může cítit žena po narození dítěte? Jakkoli, od pocitů blaha, naplnění a štěstí, až po absolutní hrůzu a zoufalství. Většinou se očekává „to pozitivní". Nelze ale říci, jak by se žena měla cítit, to jen naše očekávání mají potřebu být naplněna. A často opravdu nastane stav, ve kterém těžko může užívat svou novou roli matky a vztah s nedávno narozeným dítětem. A nastupuje skleslost, smutek, úzkost a osamělost, vyčerpání a zpochybňující otázky.
Existuje spousta faktorů, které mohou prožívání v tomto období ovlivnit. Průběh těhotenství a porodu, zdravotní stav matky i dítěte, věk, pořadí dítěte, vztah s otcem dítěte, vztah s partnerem, vlastní strategie zvládání stresu, vztahy a tradice péče o dítě v širší rodině atd.
Silný vliv mívá vlastní raná zkušenost s péčí, které se ženě dostalo po jejím narození od matky (nebo jiné pečující osoby). Vzpomínka na citovou vazbu mezi ní a maminkou je hluboko uložena a často se aktivuje právě v okamžiku péče o vlastní narozené dítě. Žena, které se po narození nedostávalo bazální důvěry skrz matčinu péči, může mít potíže tuto důvěru poskytnout svému dítěti.
K dobrému zvládání těžké poporodní situace nepřispívá ani často se v médiích objevující image „supermatek". Atraktivní žena disponující posledními vymoženostmi z oblasti jakýchkoli technologií, žena, která se bez problému promění z kojící matky na sexy dračici, či luxusní manažerku. Žena, která zastane jakékoli domácí práce, hobby i vaření na jedničku a také žena, která je šťastná a spokojená. A hlavně „vše zvládá sama". Tyto nároky jsou nereálné. Často se nad nimi navenek usmíváme a kritizujeme je, ale uvnitř jsou onou pomyslnou cílovou metou. Touha po jejich naplnění musí zákonitě skončit pocitem bezmoci a vlastní neschopnosti. Tato frustrace odpovídá situaci, kdy člověk směřuje k určitému cíli, ale nemůže ho dosáhnout, protože se mu do cesty staví pořád nové a nové překážky a brzy již nemá sílu je překonávat. Není divu, když po čase začne pociťovat hostilní pocity vůči svým dětem nebo se neubrání agresi.
Jste-li vyčerpaná, požádejte své okolí o pomoc. Zkuste si najít alespoň malou chvilku pro sebe a tu si vychutnat. Potřebujete-li se vyspat, pokuste se zajistit alespoň občas hlídání pro své dítě. Pokud máte představu, že vaši žádost rodina odmítne, zkuste to „risknout" a zeptejte se jich. Možná budete jejich odpovědí překvapena. Když pečujete o sobe, pečujete tak i o své dítě, protože s většími silami mu budete později lépe k dispozici. Vaše obavy a strachy sdílejte s partnerem (nebo blízkým člověkem), neplačte uvnitř sebe, ale ven. Zapomeňte na myšlenku, že vašimi starostmi nechcete obtěžovat okolí.
Pokud cítíte, že je situace pro vás velmi těžká, nebo vám ve vašem okolí chybí podpora, vyhledejte odbornou pomoc. I krátkodobá terapie vás může podpořit. Nezůstávejte sama.
Pokud zažíváte pocity silného rozrušení, extrémní výkyvy nálad, výpadky paměti, poruchy soustředění (neschopnost číst, sledovat film), občasné zrakové nebo sluchové halucinace a péče o dítě se pro vás stává velmi obtížnou, je nezbytné vyhledat přímou lékařskou pomoc.V případě takovéto situace Vám kontakt na odborníka ráda zprostředkuji.
Zažíváte něco podobného? Chcete se objednat? Napište mi ZDE nebo mě kontaktujte telefonicky ZDE.