Těžký porod a jeho zpracování
Většina žen si užívá těhotenství s malými či většími obavami z jeho závěru, jestli porod proběhne hladce, bez komplikací, aby se nic nestalo dítěti, v dnešní době i s velkým přáním co nejpřirozenějšího a fyziologický proces respektujícího průběhu. Někdy ale porod přijde předčasně, nebo je naopak vyvolávaný, nebo se objeví komplikace a zdravotnický personál zasahuje více a pod větším tlakem často i méně šetrně vůči ženě i celému procesu. Porod si místo ženy bere pod kontrolu lékař a tím ji často degraduje z rodičky na pacientku. A tak se tato z podstaty šťastná událost může proměnit v těžkou až traumatizující vzpomínku s dopady na psychiku ženy, dítěte, jejich vzájemný vztah i přístup k dalšímu možnému těhotenství.
Často se ve šťastnou zprávu oznamujících otcovských sms zprávách objevuje text „Maminka i dítě byly šikovné a vše dobře zvládly." Úspěšnost porodu se obecně přisuzuje schopnosti ženy. Jak se asi cítí žena, která prodělala těžký nebo komplikovaný porod? Žena, které chybí síly pro sebe a přitom chce pečovat o své dtě? Méněcenná, neschopná, zklamaná, izolovaná atd. Těžko pochopit, proč se tak stalo, proč i její porod nebyl včas a/nebo tak krásným zážitkem jako slýchávala vyprávět. Proč nepociťuje očekávanou lásku k dítěti od prvních okamžiků po jeho zrození. A právě v této době se mohou začít projevovat důsledky traumatického zážitku. Pocit nenaplněnosti z nabytého mateřství, pocit že dítěti nerozumím, pocit nesouladu, tendence předčasně dítě separovat apod. Vlivem traumatického zážitku se také mohou objevit vleklé fyzické obtíže a nemoci. Někdy stav ženu nutí neustále se v myšlenkách vracet k porodnímu zážitku, objevují se výčitky, sebeobviňování nebo obviňování dítěte. Výčitky se ještě kumulují v případě, že dítě po porodu neprospívá nebo se objeví postižení, které mohlo být zapříčiněno postupem při porodu. Někdy situace souvisí i se způsobem zpracování předcházejících životních traumat.
Matka i dítě se na sebe po porodu přirozeně navazují. Pro rozvoj jejich raného kontaktu je přirozené a důležité, aby dítě bylo po porodu u matky, nejlépe „kůže na kůži" a přisálo se poprvé k prsu matky. Role otce u porodu je podpořit matku v tom, aby uvedené podmínky k rozvoji kontaktu s dítětem měla. Stejná je i role zdravotnického personálu. Situace v českém zdravotnictví se zlepšuje, nicméně stále trpí posttotalitní a paternalistickou zátěží. Snaží se ale o změnu. Pomozte mu tak, že budete klást požadavky a sjednávat podmínky (v případě plánovaných zákroků předem). Porod je váš proces, nenechte si jej brát.
Důležitá je v tomto období podpora otce a širší rodiny. To, co obvykle nepomáhá, jsou věty typu: „Všechny jsme to zažily a všechny jsme to překonaly". Mluvte o svých pocitech, představách, výčitkách a najděte si pro sdílení někoho, kdo vám bude v klidu naslouchat. Často pomáhá sdílet své pocity s matkami s podobnou zkušeností, v takových skupinách najdete většinou plné pochopení.
Lidé naštěstí mají schopnost traumata překonávat. Pokud cítíte, že se pro vás situace stává obtížnou, jak popisujeme výše, obraťte se na psychoterapeuta. Pomůže vám rehabilitovat váš porodní a poporodní zážitek a společně doplníte, co chybělo. Pokud s porodním traumatem souvisí i jiné téma z vašeho života, pomůže vám se v bezpečném prostředí rozhlédnout šířeji. Z dobré terapie získává matka, dítě i jejich vzájemný vztah, což samozřejmě ovlivní atmosféru v celé rodině.
Traumatický porod a tělesná porodní zranění často ovlivní i pozdější intimní a sexuální život partnerů. Pokud je pro vás návrat k uspokojivému sexuálnímu životu obtížný (často i téměř nepředstavitelný), vyhledejte pomoc psychologa nebo sexuologa. Nenechte se prodělaným traumatem dále ochudit o intimní stránku vašeho partnerského vztahu.
Zažíváte něco podobného? Napište mi ZDE nebo mě kontaktujte telefonicky ZDE.